Gustave! Představ si, že mám teda práci!" přijdu domů celá šťastná jak něco. Gustav je můj brácha, který hraje ve skupině Tokio Hotel, jak vám už asi došlo. Vletím do obýváku a sedí tam s Georgem a Billem.
"Vážně?! Gratuluju a co sis teda našla za brigádu?" zeptá se mě ze zájmem.
"Budu doučovat takový ty retardovaný lidi, kterým to ve škole nejde. První tu má být za chvilku."
"No jak už sem řekl - gratuluju ségra!" jo i já sobě musím gratulovat. Ještě, že mi to ve škole takhle jde, že můžu doučovat.
Najednou zazvoní zvonek. Celá natěšená jdu otevřít, ale stojí tam jenom Tom.
"To si ty?! Jsou v obýváku." Abych vám to řekla takhle, tak Toma ráda nemám - typickej debil a děvkař. Otočím se a jdu do obýváku, Tom jde za mnou. Jenom tam dorazíme, tak si Tom stoupne vedle mě. Velkou radost z toho nemám. Usmívá se jako blbeček.
"Tome?! Co ty tady? Neříkal si, že něco máš?" divil se Bill.
"Jo..no mám, ale tady, protože tvoje milovaná sestřička mě bude Gustíku doučovat z algebry." řekne celý potěšený a dá mi ruku kolem ramen, kterou mu ale dost rychle shodím.
"Cože?!" vyjedu na něj. On jenom stojí a usmívá se. Vezme si ze stolku jablko, kousne si do něj a dál na mě kouká s úšklebkem.
"To mi chceš říct, že na škole je tuna lidí, kteří nechápou ve škole nějakou látku a oni mi hodí zrovna tebe?!"
"No...vlastně sem je o to požádal. Není to prima! My dva - spolu - trávit volný čas nad učebnicemi!" usmívá se jak prase na hnůj! Podívám se na kluky a je vidět, že ti z toho mají taky dost velkou srandu.
"Ááááá!" začnu křičet vzteky až snad rudnu.
"Já se asi zabiju!" začnu vyvádět a je vidět, že Tom má z toho taky srandu a kluci se už skoro válejí smíchy na zemi.
"Kdy začíná hodina paní učitelko." řekne Tom s úsměvem.
"No..podle všeho by měla začít....před pěti minutami!"
"To ale není moje chyba! Já přišel včas, ale ty tady děláš scény." řekne mi a dál jí jablko, které si tady u nás na stolku vzal! Měla sem chuť ho nečím přerazit po hlavě a ještě lepší by bylo kdyby se tím jablkem zadávil! Aspoň bych se nemusela namáhat!
"Tak začnem!" řeknu mu, chytnu ho za ruku a táhnu v kuchyni ke stolu, kde ho posadím. Hodím před něj knihu algebry! On se na mě jenom podívá.
"No co je!? Co na mě tak koukáš?! Si tu knihu otevři ne?!" řeknu mu a sednu si naproti němu.
"Tak si to tu Tome užijte. Ségra moc ho nezlob!" řekne mi Gustav a jde pryč s klukama. Zůstanu s Tomem sama.
Už asi hodinu a něco se tu snažím Tomovi vysvětlit jednu a tu samou látku, ale moc to furt asi nechápe - se mu ani nedivím, když mě o sto procent jistě neposlouchá!! Jenom sedí a čučí! Buď na svoje ruce, nebo na zeď někdy i na mě a v tu chvíli mám milion chutí ho opravdu něčím praštit!
Začnu mu teda to vysvětlovat znova. Sem v půlce vysvětlování když si všimnu, že má zavřené oči a ... jako by tak trochu chrápal.
"TOME!" zakřičím až vyletí ze židle.
"Co je?" řekne s klidem a mne si oči.
"Hezky se ti spinkalo?!" řeknu mu naštvaně, protože všechno, co sem říkala, sem říkala do vzduchu!"
"Krásně. Jako miminku. Dokud si mě nevzbudila! Měl sem krásnej sen. Zdálo se mi o tom, že sme byli na pláži a ty si mi mazala záda nějakým opalovacím krémem a potom si mě políbila a .... potom si vytáhla knížku algebry a začala si mi předčítat o rovnicích!" řekne s vážným ksichtem skoro až znechuceným, ale ten jeho znechucený výraz nemá na ten můj znechucený výraz, který značil, že ho brzo asi uškrtím!
"Víš co Tome?! Dneska toho nechápe a přijdeš zase zejtra jo?! Zejtra tě mám doučovat z čeho?"
"Historie světa." usměje se a tváří se jako by mu to bylo naprosto lhostejné.
"Fajn. Tak teda ve čtyři. Zatím." řeknu mu a on se bez odporu zvedá a míří si to pryč.
"Ehm...Tome?! Tvoje kniha!" řeknu mu a ukážu na knihu algebry, kterou tu nechal na stole.
"Jasně!" luskne prsty, vrátí se pro ni a odchází. Hrozně se mi uleví když zmizne z domu. Konečně mám klid. Měla sem předem varovat, že za Toma Kaulitze jestli mi ho dají chci příplatek! Minimálně padesátiprocentní!
DALŠÍ DEN
"Kde ten Tom sakra je?! Měl tu být před půl hodinou!" vztekám se na celý kolo.
"Ségra klidni se. Nebo dostaneš infakrt!"
"Ještě ty si ze mě dělej prdel!" okřiknu ho a najednou se otevřou dveře a vejde Tom.
"Kde si jako byl?!"
"Měl sem rande promiň." mám sto chutí ho zabít.
"Nemůžu uvěřit, že mi dali zrovna tebe!" vztekám se dál.
"Mám ale nápad jak se mě zbavíš. Co kdybys za mě napsala ten referát o historii světa, řekněme tak abych mohl dostat za dva a já půjdu trénovat na kytaru." usměje se na mě jako blbeček. Já ho chytnu za triko pod krkem a přitáhnu k sobě.
"Tak poslyš chlapče! Teď si tu sedneš, napíšeš ten referát a potom se budeš učit. Jasný?!" zakřičím a hodím s ním na židli.
"Vau! Gustave tvá ségra má páru!" už sem napřahovala ruku, že ho praštím, když řekl :
"Už to jdu psát!" a začne něco psát.
"Páni! Neumuč ho! Potřebujem kytaristu." řekne Gustav a jde pryč.
Asi po hodině a něco to má Tom dopsaný.
"Fajn! Teď si to přečtu a ty se zatím nauč ta období!" řeknu mu a začnu číst. Tom si začne číst v knížce. Asi po půl hodině to mám dočtený.
"Fajn! Docela to ujde! Tak teď mi řekni ta období!" vezmu mu knížku a on začne mluvit.
"Takže...nejdřív bylo období vzniku země, potom období dinosaurů, potom následovala éra pravěkých lidí, potom éra chcíplých dinosaurů,..."
"Chcíplých dinosaurů? To tam stojí?" a ukážu na knihu.
"No jasně. Si to přečti!"
"Tady nic není!"
"Ou promiň - to je tady!" podá mi jakýsi papír.
"Ať žije jídlo?" no co...když sem se učil tak sem se začal nudit už u tý éry s těmi lidmi a tak sem začal myslet na jídlo a prostě sem to napsal na tenhle kus papíru. Chtěl sem z toho udělat protestní transparent!" to už mě naštve tak, že hodím jeho referát na stůl.
"Tohle nemá cenu! Včera si neposlouchal - dneska taky ne! Si ztracený případ!" on si stoupne taky.
"Promiň, že mě nebaví sedět nad knihama od rána do večera jako tebe!"
"Jo protože chci mít vyučení a chci být něčím a někým! Narozdíl od tebe! Ty se budeš jenom kroutit s kytarou na podiu - fakticky skvělá budoucnost!"
"Ty si prostě neschopná! Neumíš se odvázat! Furt jenom práce a práce! Škola a učení a takhle je to furt dokola! To ty si ta, která je naprosto neschopná!"
"Tak já sem neschopná! To si ty! Poslouchej mladej...."
"Hlavně, že ty si stará! Si stejná věková skupina jako já!"
"Ty víš, co ta slova vůbec znamenají?! Docela se divím, že to někdo jako ty ví!"
"Zase takovej debil nejsem jasný?! Myslíš, že mě tady baví sedět s holkou, která by mohla zasedat klubu zapšklejch ženskejch?!"
"Máš IQ jako parní válec!" řeknu mu vzteky.
"To ty si svůdná jako parní válec!"
"Je mi z tebe na nic!"
"A co teprve mě!"
"Štveš mě Kaulitzi!"
"Ty mě taky!...Si taky tak naddržená?!"
"Děsně!" najednou sme se začali líbat, ani nevim, kde se to ve mě vzalo! Toma nesnáším, ale prostě se tomu nedalo poručit! Najednou sme přestali. Tom chvíli oddechoval a já taky. Potom z něj vypadlo...
"Tak kdy půjdem na rande?"
"Zbláznil ses?! To nejde!"
"No jasně! Si zatrpklá!"
"Vážně? A políbil tě někdy někdo takhle?!" chytla sem ho za triko, přitáhla k sobě a začala líbat. Když sem skončila, tak měl co udělat, aby se udržel na nohou jak byl v šoku.
"Takže deš na to rande?" zeptá se znova.
"Tak jo! Ale jestli o tom někomu jenom cekneš!"
"Ani slovo!"
"Fajn! Jdu se převlíct!"
"Počkám!" usměje se a já se jdu převléct.
PO TŘECH HODINÁCH
"Ten film byl docela nudný nemyslíš?" zeptám se Toma. Už mi jeho přítomnost nevadila.
"Trochu jo, ale stejně sme ho moc nesledovali." hádejte proč - skoro celou dobu sme se líbali.
"Zopakujem to?!" zeptá se mě.
"Že váháš." usměju se a zase se začneme líbat. Najednou do kuchyně přijde Gustav, ale nevšimne si, že se tam líbáme.
"Jé ségra už si doma?" najednou zpozorní a uvědomí si, co vlastně viděl. Otočí se a jde k nám. Odtrhne nás a když si všimne, kdo tam stojí tak začne křičet a hysterčit.
"Vy-vy-vy ste se líbali?!"
"Je na tom něco zvláštního?" zeptám se ho.
"Jo! Je! Řekněte mi, že to je sen!"
"Není!" řekne mu klidně Tom a zase si mě k sobě přitáhne! Zase se začneme líbat a Gustav zase tak nějak začne křičet a vyvádět. Najednou se tam objeví Bill s Georgem.
"Co se tu děje? Gustave proč křičíš jako by tě na nože brali?" zeptá se ospale Bill. Já s Tomem se přestanem líbat a zpozorníme.
"Oni-oni se tu líbali!" ukazuje na nás Gustav. Bill jenom s Georgem na nás čumí jako ne debily.
"A viděl si dobře Gustave?" zeptá se nejistě Bill.
"Naprosto!"
"Jo viděl dobře, ale brácha co tu děláš?" řekne nejistě Tom.
"No...dneska sme byli dohodnutí, že tu přespíme, protože ráno jedeme do studia, tak pojedeme najednou a brzo ráno se mi nechce vstávat, abychom sem museli dojít."
"Ahá...no...tak dobrou." řekne Tom.
"A vy dva jako spolu opravdu chodíte nebo co jo?!" usměje se Bill a ukazuje na nás střídavě prstem. Jenom to odkejvem.
"Jo...lásce neporučíš Gusto." řekne ospalej Georg a míří si to zpátky nahoru. Bill to odkejve a jde za ním.
"Jak zakončíme večer?" zeptám se.
"Já bych věděl jak." řekne Tom, přitáhne si mě a začneme se zase vášnivě líbat. Gustav je úplně mimo, ale jde taky spát.